EUROjournal
Práce pro EUROjournal
Už nevím, jak přesně jsme se seznámili. Asi u Alexandra Orta v Klatovech. Se Sašou se znám léta, býval zástupcem Šnejdárka v Ústavu mezinárodních politiky a ekonomie, kam mě také kdysi lákali na místo šéfredaktora jejich časopisu, ale odolal jsem: nelíbilo se mi, že bych byl podřízen úředníkům ministerstva zahraničí. Ort přednášel na několika vysokých školách, ale po roce 1969 pracoval v archivu hl. m. Prahy v Klementinu, kam jsem za ním chodíval. Byl znalcem mezinárodní politiky a především odborníkem na Francii, zvláště generála de Gaulla. Když UNESCO organizovalo desetidenní mezinárodní konferenci u příležitosti stého výročí jeho narození, byli jsme společně a ještě s Jaroslavem Jírů pozváni, abychom za Československo přednesli referáty. To Saša už opět přednášel, také v zahraničí, zasedal v několika redakčních radách, psal knihy, překládal a vůbec byl velice činorodý, pokud ho nemoc nepřipoutala na vozík. Tak se znovu ocitl v rodinném domku v rodných Klatovech, kde jsme ho s Petrem navštěvovali až do posledních chvil jeho života.
Saša byl rovněž duší časopisu EUROjournal pro management, který v Norimberku vydává společnost FEK (Fördergesellschafts für Europäische Kommunikation – volně přeloženo Rozvojová společnost pro evropské dorozumění), jejímž předsedou je prinz Michael von Liechtestein. Spíš čestným, společnost a rovněž tak časopis skutečně řídí Petr Verbata, senator h.c.. Původem z Československa, kde mj. pracoval v Čs. televizi a na Barrandově, při delším služebním pobytu od roku 1967 ve Francii a v Bavorsku už u našich sousedů zůstal. Je tam organizátorem řady aktivit zejména v duchu evropské spolupráce. Jeho poslední akcí (nikoliv absolutně poslední) byla organizace kolokvia „Neudrossenfelderský Den Evropy“. Na něm bylo zajímavé především to, že umožnil vhlédnout do regionu mezi Itálií a Německem, který žije nejen svým stylem, svou kulturou, ale také, kde se mluví jeho jazykem – ladinštinou, jež je úzce spojena s furlanštinou (okolí Udine) a švýcarskou rétorománštinou. Hovořím o tom proto, že na tomto příkladu chci ukázat mnohostrannou Verbatovu aktivitu, v čemž si rozhodně dobře rozumíme. Však také jezdí se svou ženou Roswithou na řadu akcí, které organizuji, včetně křtů mých knížek.
Už proto mě „ukecal“, abych se chopil pera či přesněji počítačové klávesnice a psal pro jeho časopis. Jestli si někdo myslí, že mě zlákalo tučné eurové konto z Německa, hluboce se mýlí. Tak jako celá organizace, i tato práce je zcela nezištná. Snad jedinou odměnou je to, že se na její náklady sejde celá naše redakční rada, tedy asi třicet lití, na tři dny v první listopadový týden v hotelu Harwey ve Františkových lázních, kde kujeme plány na příští rok a samozřejmě si užíváme místní kuchyně – už měsíc dopředu mi Petr posílá jídelníček, abych si vybral menu. Inu, už se naučil německé pečlivosti. Hlavně, že mu zůstal český humor a dobrá nálada. A pokud byste chtěli do časopisu nahlédnout, což je lepší, než všechny moje výklady, tak si na internetu zadejte jeho název a můžete jím listovat i zpětně, kolik chcete. Většinou se zachovává jazyk, v němž autor příspěvek napsal, jen jeho obsah Petr přeloží do němčiny.
