Na ostří pera
Pokusil jsem se napsat nikoliv autobiografii, ale shrnout má setkání s nejrůznějšími osobnostmi v naší republice a ve světě – od státníků a politiků přes vědce až po umělce z oblasti šoubyznysu. A také vzpomínky na události, summity, konference, akce, které jsem zažil či sám organizoval. Jsou řazeny tématicky, jak mi procházely hlavou, či jsem je vyhledával ve svých poznámkách, výstřižcích apod. Mnohé z nich otiskuji poprvé, ať už proto, že jsem je nemohl ve své době publikovat, či také proto, že mi to nedovolila řada jiných důvodů, například příkaz mlčenlivosti.
Kniha vznikla vlastně proto, že už řadu let jak doma v rodině, tak mí přátelé na mě naléhali, abych sepsal vše, co jsem zažil, protože by bylo škoda, abych svá svědectvíí doby si odnesl sebou do hrobu. Tam se ještě nechystám, proto to nejsou memoáry, ty člověk píše, když má na kahánku. Ale faktem je, že jsem poznal mnohé, leccos jsem si sám vymyslel a organizoval, prožil úspěchy i omyly. A tak se ze všeho vyznávám.
Je to upřímná osobní novinářská zpověď. Nechci zde vytrhávat jedfnotlivé epizody, kapitoly, nechť laskavý čtenář sám posoudí, zda to vše stojí za to, aby si to přečetl, pobavil se, případně i poučil, nebo prostě knihu odhodil do kouta.
Ale věřte mi, že vše, co jsem dělal, jsem tak činil s plným nasazením, třeba i riskoval život (v saharské popušti, Indočíně, při zeměštřesení ve Skopji, na pařížských barikádách), aniž bych si to v daném okamžiku uvědomil. Když jsem knížku dopsal, došlo mi, kolik mých přátel jsem ještě vynechal, například Petra Pitharta, Frantu Janoucha a mnohé další, kolik události, na nichž jsem byl přítomen, jsem přeskočil. Ale kniha není guma, nelze ji do nekonečna napínat a já sám mám rád, když má přijatelný počet stránek, třebaže neodpovídají počtu prožitých dní.
Pokud v něčem se mnou nesouhlasíte, rád si to přečtu, každá mozaika se přece skládá z mnoha kamínků a je třeba dbát, aby do sebe zapadaly přesně.
