Milan Syruček

Mitterrandovy oslavy

            Často s Karlem Srpem popíjíme v jazzové sekci kávu (i něco ostřejšího, hlavně víno) a bavíme se o všem možném. Jednoho podzimního dne roku 2015, bylo to po slavnostním odhalení Mitterrandovy busty v zahradě u sekce, jsem se zmínil o tom, že v příštím roce uplyne sté výročí od Mitterrandova narození a dvacet let od jeho smrti, a že by bylo asi užitečné to náležitě připomenout.

            Karel mi navrhl: „Tak napiš o Mitterrandovi knihu a pokřtíme ji tu.“

            Sice jsem v roce 1996, shodou okolností v roce, kdy zemřel, knihu o něm napsal, „Růže pro prezidenta“, ale potřebovala předělat a rozšířit. Projevilo o ni zájem nakladatelství Grada, přesněji šéfredaktorka Markéta Šlaufová, a tak jsem se pustil do díla.  Současně jsem si uvědomoval, že je ji třeba náležitě představit. Bylo by nanejvýš zajímavé pozvat někoho z Paříže. V úvahu přicházela jeho nemanželská dcera Mazarine, ale tu se mi nepodařilo přemluvit. Tak jsem se v únoru vypravil na den do Francie a společně s naší velvyslankyní Marií Chatardovou, s níž jsem se dobře znal, ještě když pracovala na ministerstvu a jako velvyslankyně ve Švédsku, jsme navštívili Huberta Védrina, nejbližšího Mitterrandova společníka, svého času jeho tiskového mluvčího a ředitele jeho kabinetu. Za prezidenta Sarkosyho byl ministrem zahraničí a nadále zůstává šedou eminencí francouzské zahraniční politiky. Jeho kancelář se nachází na nábřeží Seiny s krásným výhledem na Eiffelovku a už sama o sobě vyjadřuje Védrinovo minořádné postavení. Mimochodem, stojí v čele Institutu Francoise Mitterranda, který shromažďuje dokumenty o jeho osobě a má velmi vstřícné pracovníky, kteří mi pomohli v několika rešerších.

            Ani nebylo třeba ho příliš dlouho přesvědčovat,  jen mě jeho kancelář upozornila, že šéf létá výhradně ve vyšší třídě. Letenka je sice pětkrát dražší, ale pomohla mi známost s ředitelkou letušky Šárkou Litvínovou, která letenku zaplatila (za reklamu v knížce) a o ubytování na jednu noc se postaralo francouzské velvyslanectví. Velvyslanci se vůbec zalíbila tato idea. Tím spíše, že jsem si řekl, že když už Védrine bude v Praze, bylo by škoda, aby jen pokřtil knihu. Zašel jsem za ředitelem kanceláře senátu a Milan Štěch ochotně a bezplatně poskytl zasedací síň senátu i s tlumočením pro konferenci na téma „Mitterrand jako velký Evropan“.  Dokonce mi popustil své předsednické křeslo a sám si sedl o stupínek níže, třebaže jsem mu pohrozil, že po ty dvě hodiny budu jednat jako druhý muž ve státě.

Křest potřebuje víno a občerstvení. Využil jsem své známosti s osvědčeným vinařem Janem Lekavým z Dolních Bojanovic a za reklamu v knížce opět dodal vynikající červené a bílé. O zbytek pohoštění se postaral Karel Srp především prostřednictvím otce a syna Dohnalových, majitelů chodovského hotelu Top.

            Na křest dorazil i prezident s hradním doprovodem a jak je z fotek vidět, všichni jsme se bavili dobře. Přišli mnozí zajímaví hosté, mj. také Andrej Babiš, který v mládí ve Francii studoval, dokonce chodil do stejné školy, jako o pár let později moje dcera, když jsme žili v Paříži.